Gotická monstrance Velká Bíteš
Restaurování stříbrné, gotické monstrance z Velké Bíteše
Restaurátorské práce : Ivan Houska - Houska & Douda s.r.o
Předmět restaurování : velká stříbrná monstrance
Zodpovědný restaurátor : Ivan Houska
oprávnění k restaurování MK. č. 253/94, MK. č. 12041 /1999
Spolupráce: Zuzana Berndtová
Sochařská výzdoba monstrance z Velké Bíteše: PhDr. Michaela Ottová, Ph.D.
Nedílnou součástí této zprávy jsou již dříve zpracované průzkumové zprávy, zápisy z kontrolních dnů, zprávy o provedených analýzách a fotodokumentace.
© Ivan Houska 2009
Zpracoval : Ivan Houska
Na Buštěhradu dne 16.4. 2009
Velká stříbrná monstrance
Datace: 1414 ? (D.Stehlíková) 1473 na medailonu
Umístění: Městské muzeum ve Velké Bíteši
Majitel: Město Velká Bíteš
Identifikační číslo: H 200
Číslo ÚSMKP:
Materiál: stříbro, zlato, skleněné imitace kamenů, syntetické kameny, sklo
Technologie zpracování: stříbro lité, tepané, skládané a zlacené
Rozměry: výška 85,7 cm, průměr nohy 27,5 cm
Značení: na okraji nohy dvěma repuncy z let 1806 – 1810, osvobozovací značka, repunc státní mincovny v Brně. Na lunule kosočtvercový repunc téže mincovny s písmenem „F“
Popis
Hladká šestilaločná noha s perforovaným, litým páskem rozvilin. Na noze jsou aplikovány dva medailony o průměru 4 cm. Na levém je klečící kněz a erb vladyků z Jasenice. Na pravém medailonu je erb města Velká Bíteš a letopočet 1473. Nad nohou je kapličkový nodus s šesti gotickými okny a kružbami. Pod okrouhlou schránkou na hostii ve tvaru ležatého válce je obrácený jehlan s kraby. Nad schránkou pokračuje gotická architektura věží, v níž je umístěna soška Bolestného Krista. Věžička je na vrcholu zakončena fiálou s růžicí. Po stranách schránky jsou niky s baldachýny a figurami světců: zepředu - sv. Kateřina, sv. Marie Magdaléna, sv. Markéta, sv. Vojtěch (?), zezadu - sv. Petr, sv. Jan Křtitel, sv. Ondřej, Panna Marie s dítětem.
Zasklení čela i dvířek schránky na hostii je provedeno novodobým sklem síly 3 mm, které je uchyceno na krapny.
Pravděpodobně v baroku byla monstrance osazena 25ti skleněnými imitacemi drahých kamenů různých tvarů, velikostí a zabarvení. V současné době je na monstranci 19 ks skleněných imitací drahých kamenů a 4 ks syntetické korundy. Poslední dva velké kameny – velké čiré brusy po stranách věže – nelze z jistotou prohlásit za umělé (leukosafíry), mohou mít i přírodní původ (Ivan Mrázek „Drahokamová výzdoba velkobítešské monstrance“)
Lunula nemá zadní stranu na pantu. Hostie se zasunovala do zářezu.
Doložené opravy:
1651 – Tomáš Německobrodský, zlatník v Třebíči
1770 – oprava a zlacení, Gionini z Náměšti
1970 – Milan Ponížil, družstvo Karát Brno
Stav před restaurováním:
Povrchová úprava:
Jaká byla původní povrchová úprava nevíme. Záznam o zlacení monstrance v roce 1770 může znamenat, že monstrance byla pouze přezlacena, nebo také to, že původní stříbrná monstrance byla nově pozlacena. Tuto otázku může zodpovědět pouze archivní průzkum. Technologicky lze průzkumem doložit zlacení v ohni, ale nikoliv zda bylo provedeno koncem 18. Století, nebo začátkem 15. Století.
V roce 1970 byla celá monstrance galvanicky přezlacena. Zlacený povrch byl narušený a na povrchu se již vyskytovaly tmavé korozní produkty stříbra. Největší poškození zlacení vykazovala noha monstrance.
Montáž a spojovací materiál:
Monstrance nemá klasickou osovou montáž na jednu osu, která je v noze dotažena maticí. Je složená z jednotlivých dílů, které se do sebe zasunují a fixují se šroubovým spojem. Z bočního pohledu celá monstrance „padá“ a je nutná rehabilitace jednotlivých spojů tak, aby se osovost částečně srovnala. Není nutné, žádoucí a mnohdy ani možné přesně vyrovnat monstranci. Poškozené (ztrhané) závity byly časem nahrazovány novými. Hlavy těchto nových šroubů, ani matice však mnohdy nebyly tvarově přizpůsobeny originálům a v detailu jsou rušivým elementem. Také některé matice doplněných kamenů jsou šestihranné a mají zbytečně dlouhé (metrické) závity.
Mechanická poškození:
Kromě již zmíněné osové deformace byla nalezena prasklina jedné fiály na levé horní straně architektury postraních balkonků. Celé boční montáže jsou uvolněné a kývají se. Šroubový, horní spoj boční montáže architektury je „nastaven“ nově vyrobenými podložkami, jejichž „nezbytnost“ budeme moci posoudit až po demontáži monstrance. Baldachýnové stříšky nad figurkami jsou volné, protože mají uvolněné uchycující krapny. V místech chybějících, vylomených opěráků jsou pozůstatky po dřívějším letování. Zadní dvířka schránky na hostii nemají pant, ale jsou nasazena na dva držáky a byla pravděpodobně zajištěna stříbrnými kolíčky na řetízkách. Nyní jsou tam dva ohnuté mosazné drátky.
Chybějící díly:
1. Dvě hlavičky chrličů na prvé straně architektury bočního křídla.
2. Tři opěráky s kraby – jeden vlevo a dva vpravo na horních partiích architektury bočních křídel. Jeden opěrák s kraby se dochoval a lze z něj tudíž sejmout model pro zaformování chybějících dílů.
3. Dva lístky v žebroví pod opěráky s kraby - na každém křídle boční architektury jedno.
4. Rostlinný motiv v okně druhého patra architektury.
5. Křížová kytice na fiále v prvním patře architektury.
Restaurátorský postup:
• Dokumentace a úplná demontáž monstrance
• Rozšířený restaurátorský průzkum po demontáži (viz samostatnou zprávu)
• Odstranění nečistot a mastnoty v ultrazvukové lázni za použití ekazitové soli
• Oprava a slohové i materiálové sjednocení spojovacího materiálu na monstranci. Byly vyrobeny nové, čtvercové matičky ze stříbrného plechu. Jsou značeny úřední puncovní značkou firmy „HDP“.
• mechanické opravy jednotlivých částí
1. noha
- vyrovnání deformace nohy, která zapříčiňovala vyosení celé monstrance
- poškozené zlacení na noze monstrance (viditelné tahy ocílkou, puchýřky,
koroze stříbra prostupující povrchem zlacení)- bylo strženo na hadrovém kartáči. Jak prokázaly nedestruktivní analýzy, byla celá monstrance v 70. letech ještě před zlacením, celá postříbřena. A právě koroze této stříbrné mezivrstvy je příčinou vzniku puchýřků na zlaceném povrchu. Na noze bylo poškození zlacené vrstvy největší, proto bylo přistoupeno k sejmutí poškozené zlacené vrstvy a novému celkovému pozlacení nohy. Nicméně na ostatních částech monstrance, kde byl zlacený povrch ponechán a restaurován, popřípadě doplněn galvanickou retuší, jsou již patrné drobné puchýřky zapříčiněné korozí stříbrné mezivrstvy. Očištěním povrchu a jeho fixací lakem se proces destrukce zlaceného povrchu zpomalí, ale nezastaví. Odhadnout životnost, takto ošetřeného zlaceného povrchu, je těžké, ale s ohledem na to, že od předcházejícího zásahu uplynulo již skoro čtyřicet let, troufám si odhadnout životnost zlaceného povrchu asi na dvacet let.
- nové galvanické pozlacení
2. nodus
- vyrovnání fiál
3. schránka
- výroba nových kolíčků
- galvanické pozlacení
4. křídla monstrance
doplnění chybějících částí, metodou ztraceného vosku
- dvě hlavičky chrličů na prvé straně architektury bočního křídla
- tři opěráky s kraby – jeden vlevo a dva vpravo na horních partiích architektury bočních křídel
- dva lístky v žebroví pod opěráky s kraby - na každém křídle boční architektury jedno.
- sejmutí forem pro vytvoření modelů na odlití chybějících detailů
- výroba voskových modelů a odlití ze stříbra
- opracování odlitků, napasování a příprava spojů
- přiletování stříbrem a začištění jednotlivých spojů
- oprava uchycení bočních křídel architektury
- vypilování a napasování nových dílů
- přiletování stříbrem a začištění jednotlivých spojů
- galvanická retuš zlacení na nových stříbrných doplňcích
- všechny nové stříbrné doplňky jsou značeny úřední puncovní značkou firmy „HDP“.
- při demontáži dvou baldachýnů došlo k ulomení krapen na jedné stříšce. Proto nebylo doporučeno demontovat ostatní stříšky přesto, že jsou lehce uvolněné. Na poškozenou stříšku byly přiletovány nové stříbrné krapny a oby baldachýny byly namontovány na své místo.
5. první patro architektury
doplnění chybějící části, metodou ztraceného vosku
- křížová kytice na fiále
- sejmutí formy pro vytvoření modelu na odlití chybějící části
- výroba voskového modelu a odlití ze stříbra
- opracování odlitku, napasování a příprava spoje
- přiletování stříbrem a začištění spoje
- galvanická retuš zlacení na nových stříbrných doplňcích
- všechny nové stříbrné doplňky jsou značeny úřední puncovní značkou firmy „HDP“.
6. druhé patro architektury
doplnění chybějící části
- rostlinný motiv v okně
- vypilování, napasování a příprava spoje
- přiletování stříbrem a začištění spoje
7. zbylá tři patra architektury
- vyrovnání fiál
• Zlacení doplněných částí bylo provedeno lokální galvanickou retuší
• Poškozené zlacení na noze monstrance - celý povrch nohy byl citlivě galvanicky pozlacen.
• Oživení povrchu pomocí jemných rotačních kartáčků sráženou křídou se čpavkovou vodou
• Odstranění zbytků křídy v ultrazvukové lázni
• Důkladný několikanásobný oplach vodou, na závěr vodou destilovanou
• Oplach lihem pro odstranění zbytků vody, výplach dutin
• Vysušení předmětu v peci
• Závěrečná konzervace – lakování partií architektury ponorem v roztoku Paraloidu B72 v xylenu, byla provedena na všech částech monstrance, kde bylo zlacení restaurováno. Nově galvanicky pozlacená noha lakována není.
• Závěrečná montáž do celku a dokumentace
• Vsazení dvou nových klášterních skel do čela i dvířek monstrance
• Fotodokumentace předmětu po restaurátorském zásahu
• Výroba dřevěné, polstrované transportní schránky na monstranci
• Restaurátorská zpráva
Kameny jsme po demontáži nechali určit odborníkovi panu Daliboru Šitavancovi - Krystal Praha, který určil 4ks kamenů za 2 přírodní křišťály, a 2 taktéž za přírodní křišťály (světlejší záhnědy). Ostatní za skleněné imitace.
Použité materiály:
Plavená křída, 28% čpavková voda, kotoučky z prasečích štětin, ruční frézka, destilovaná voda, stříbro o ryzosti 925/1000, stříbrná pájka Silberlötpaste CF 56 P301 J-2, pájecí voda na stříbro Fluoron, Paraloid B72 v xylenu
Režim památky:
Předmět by měl být uložen při stabilní teplotě kolem 18° C s maximálním kolísáním v rozmezí 5° C. Relativní vlhkost vzduchu nesmí přesáhnout 65 % a kolísání relativní vlhkosti smí být pouze minimální. Při přenášení předmětu do prostor s rozdílnou teplotou a relativní vlhkostí vzduchu, je nutné předmět uchovávat v uzavřeném prostoru s regulovanou atmosférou, aby nedošlo ke vzniku rosného bodu a srážení vlhkosti na povrchu předmětu.
Povrch předmětu je opatřen ochrannou vrstvou konzervačního laku, kterou je nutné chránit před poškozením (poškrábání, odření, vlhkost, čistící prostředky a jiné chemikálie…), proto se povrch nesmí přelešťovat ani jinak čistit, v případě nutnosti pouze šetrně otřít prach suchým a jemným hadříkem. Při kontaktu s předmětem je nutné používat čisté bavlněné rukavice.
Sochařská výzdoba monstrance z Velké Bíteše
Korpus mostrance se skládá ze tří věží jednoduše provázaných opěráky a fiálami. Pod střední věží monstrance je místo pro lunulu s proměněnou hostií – tělem Páně. Po obou stranách rozměrné lunuly jsou dvě široké boční věžice. Spodní část plných věžic zdobí z přední i ze zadní strany vždy dvojice konzol oddělená opěráky se světeckými figurami pod baldachýny. Pozadí figur tvoří stěna prolomená kružbovím, v horní části tvaru šestilisté rozety, jenž plní funkci svatozáře světců.
Ve střední věžici, do otevřeného polygonu je umístěna plnoplastická figura Bolestného Krista.
Štíhlá figura neoděného Krista s perizoniem svázaným na pravém boku do uzlu spočívá ve velmi výrazném kontrapostu. Tělo je silně nachýleno směrem k pravé volné noze. Tělesné esovce odpovídá svěšená pravice, která držela pravděpodobně korouhev. Ohnutou levicí, v gestu ostentatia, ukazuje Kristus dlaň s ránou po ukřižování (rána není zpracována). Hlava nese splétanou trnovou korunu. Štíhlé tělo Krista je jemně modelováno se snahou po věrném zobrazení anatomických znaků. Široká vousatá tvář podléhá naopak silné stylizaci.
Typ Bolestného Krista ukazujícího své rány se ve velké míře objevuje v umění konce 14. století, kdy sílí úcta k eucharistii. Z výtvarných předloh, jenž mohly stát za použitím tohoto tématu i v našem příkladu, je možné zmínit Bolestné Kristy Staroměstské a Novoměstské radnice v Praze, či sochy stejného tématu ve Vídni nebo v Poznani. Velká pohybovost, zejména náklon celé postavy ukazuje k vrstvě pozdního krásného slohu, tedy k době prvních dvou desetiletí 15. století.
Přední strana monstrance
vpravo
sv. Markéta, sv. Biskup – Vojtěch ?
Na polygonálním podstavci stojí sv. Markéta. V levé ruce má kříž, v pravé drží za ocas draka, který klesá v diagonále před jejím tělem na podstavec. Plnějším tělem světice probíhá jemná esovka od pravé volné nohy, ukončená v natočení hlavy k ramenu levému. Tělesné tvary nejsou příliš artikulovány, draperie svrchního krátkého šatu obepínajícího válcovité tělo se řasí v mělkých rytmických záhybech. Plnou oválnou tvář završuje liliová koruna.
Stylové východisko této figury je možné hledat v sochařství poslední čtvrtiny 14. století. Starší použití ještě poklasické linie se kombinuje s válcovitě pojatým tělesným objemem. Pojednání hlavy je nejpokročilejší, ukazuje na vznik figury v období krásného slohu.
Sv. Biskup stojí v esovitém prohnutí na polygonálním podstavci. Pravicí žehná, v levici drží berlu. Oděn je v pluviál, na hlavě má mitru. Štíhlý tělesný objem respektuje rytmizovaná draperie mělkých mísovitých záhybů se splývajícími kaskádami pod oběma rukama. Tvář je mladistvého výrazu, pohledem směřuje vlevo ke sv. Markétě. Pojetí figury je spíše drobnopisné, bez výrazné plasticity. Výtvarné předlohy pro zobrazený typ sv. Biskupa můžeme vidět v umění poslední třetiny 14. století v pražském sochařském okruhu (např. oltář v Gardelegen, tzv. Český oltář v Brandenburgu).
vlevo
sv. Kateřina, sv. Máří Magdaléna
Sv. Kateřina stojí v esovitém prohnutí, v pravé ruce drží rozměrnou část kola, v ruce levé drží velký meč. Kolo i meč jsou nástroji jejího umučení. Její tělesný objem je plný, válcovitý, draperie šatu přiléhá k tělu a řasí se mělkými rytmickými záhyby. Plnou dívčí tvář rámují dlouhé od hlavy splétané vlasy a vysoká liliová koruna. Figura této světice je protějškovou ke sv. Markétě a vznikla v závislosti na obdobných výtvarných předlohách.
Sv. Máří Magdaléna držící oběma rukama rozměrnou pyxidu je vyšší než ostatní figury. Tělem neprobíhá výrazný pohyb, zřetelné je pouze vystupující koleno pravé volné nohy. Štíhlé tělo je oděno ve spodní šat, mírně rozšiřující objem figury nad podstavcem a plášť sepnutý pod krkem sponou. Dívčí tvář rámují dlouhé rovné vlasy rozdělené pěšinkou. Socha světice je nepochybně novějším doplňkem do výzdoby monstrance. Figura mohla vzniknout nejdříve snad v 16. století. Není vyloučena ale i ještě mladší doba, která použila záměrnou historizující podobu sošky.
Zadní strana monstrance
vpravo
sv. Ondřej, Panna Marie s Ježíškem
Sv. Ondřej drží před tělem rozměrný „ondřejský“ kříž. Tělesný pohyb se uplatňuje pouze v naklonění hlavy směrem doleva. Štíhlé tělo s útlými rameny pokrývá splývající šat řasený mělkými záhyby ve tvaru mís. Na bocích jsou viditelné splyhlé kaskády rámující objem. Vousatá tvář vykazuje zřetelnou krásnoslohou typiku. Tomuto stylovému zařazení odpovídá i celková štíhlost, útlost ramen a měkkost záhybového systému.
Stojící Panna Marie drží neoděného Ježíška vysoko nad levým bokem. Dítě je živé, pravicí žehná, levici má položenu na levé noze. Esovité prohnutí probíhá celým Mariiným tělem, otevírá objem u pravé volné nohy a vrcholí v naklonění její hlavy k Ježíškovi. Svrchní na hrudi sepnutý plášť řasí systém mísovitých záhybů se dvěma mísami a ostrou diagonálou před tělem a dvěma kaskádami na bocích. Krásnoslohé struktuře figury, rozvinuté do šířky, odpovídá i typ Mariina obličeje s vlasy sčesanými od hlavy, rozdělenými pěšinkou. K této sošce nalézáme celou řadu paralel v pozdním období krásného slohu, zejména v jeho méně kvalitní produkci ve dřevě (jihočeské příklady z první čtvrtiny 15. století). Pozoruhodné je umístění této ikonograficky významné figury na zadní straně monstrance. Marie navíc směřuje pohledem mimo monstranci a nikoliv k jejímu středu, jak by bylo logičtější. V tomto případě lze snad hypoteticky uvažovat o změně umístění. Sochu madony bychom očekávali na místě důležitějším, snad i v samotné vrcholové věžici (srov. např. Monstrance ze Sedlce) a ne na její zadní straně. Není vyloučeno, že zobrazení Madony s dítětem ustoupilo ikonograficky inovativnějšímu tématu Bolestného Krista, které souvisí s nábožensky zcitlivělou dobou před počátkem husitských nepokojů.
vlevo
sv. Petr, sv. Jan Křtitel
Sochou sv. Petra plného tělesného objemu probíhá esovité prohnutí. Do vyhnutí pravého boku je umístěn rozměrný klíč, jenž drží světec v pravé ruce. Levici má předpaženu. Draperie pláště respektuje objemovost figury. Plášť přetažený před tělem a ukončený u levé ruky jednoduchou kaskádou řasí měkké rytmické mísovité záhyby. Vousatá tvář s krátkými vlasy nese výrazné krásnoslohé rysy a doplňuje tak svou formální podobou skupinu ženských světic, Markétu s Kateřinou.
Postava sv. Jana Křtitele spočívá pevně s rozkročenýma nohama na polygonálním podstavci. Pohyb naznačuje pouze vystupující koleno pravé volné nohy. Tělesný objem je rozveden více do šířky. Volné kaskády na bocích figury však dávají tušit štíhlost tělesných proporcí. Světec drží v levici medailon s beránkem na který ukazuje ohnutou pravicí. Plášť před tělem řasí zvratné záhyby, spodní šat traktují rovné vertikály. Vousatá tvář rámovaná delšími rovnými vlasy prozrazuje opět příslušnost ke krásnoslohému názoru.
Vznik monstrance z Velké Bíteše se dává literaturou do souvislosti s letopočtem uvedeným na medailonu na její noze. Erb města Velká Bíteš doprovází datum 1473. Druhý medailon zobrazuje klečící postavu donátora, kněze s tonzurou s erbem vladyků z Jasenice (připomínán od roku 1411).
Dana Stehlíková (v katalogu Od gotiky k renesanci II, s. 545, kat. č. 261) uvádí informaci o zápisu monstrance v bítešské městské knize již roku 1414 a navrhuje tak oproti starší literatuře její vročení již do předhusitské doby. Rok 1473 vidí jako datum její možné opravy.
Po stylové stránce vycházejí figury umístěné na monstranci (vyjma sv. Máří Magdalenu) ze vzorů poslední čtvrtiny 14. století, či šířeji jeho poslední třetiny. Formálně nejmladším motivem je zobrazení Bolestného Krista a též Panny Marie s Ježíškem. Umělecké řemeslo a zejména zlatnictví vykazovalo ve středověku dlouhou setrvačnost v používání zobrazovacích typů (naopak ale mohlo používat i typy velmi moderní) a nedá se tak jeho stylová podoba použít k přesnému datování. Zároveň nejde s jistotou říci, zda se do monstrance použily nesourodé figury z nějakého staršího kusu. Na změnu koncepce by mohlo ukazovat osazení Madony s dítětem do zadní strany monstrance, a to na nejméně vhodné místo. Zpracování architektonické části - zejména její jednoduchost, světelná prostupnost a jemnost detailů opěrných pilířů, fiál či vimperků, nebo vrcholového hexagonu, motivů vycházejících z parléřovských architektonických principů druhé poloviny 14. století - podporuje datování do prvních dvou desetiletí 15. století. Ve vztahu ke kvalitě provedení sochařských figur snad můžeme uvažovat o jejím vzniku ve významném uměleckém centru, kterým mohlo být Brno či Praha.
Procesní monstrance s vrcholovou soškou Bolestného Krista též dovoluje položit otázku, zda nešlo o součást Božího hrobu, jež hrál významnou roli v období velikonoční liturgie. Nejbližší paralelou by tu opět byla Sedlecká monstrance z konce 14. století. I tento liturgický aspekt by hovořil pro vročení do předhusitské doby.
PhDr. Michaela Ottová, Ph.D.
Sochařská výzdoba monstrance z pohledu restaurátora.
Figura Bolestného Krista, ve střední věžici, je upevněna matičkou na závitové tyčce, zaletované do nohy postavy. Průměr závitové tyčky je cca 2 mm, ale otvor pro uchycení ve věži má průměr cca 4 mm a do stran má vypilované zářezy, jako tzv. zámek proti otáčení. Kdybychom připustili možnost, že Kristus stál na jakémsi soklíku, pak by se nám hlava postavy dostala moc vysoko a schovala by se v architektuře. Netvrdím, že soška není původní, ale její uchycení neodpovídá původnosti technického řešení.
Ostatních osm postav umístěných na křídlech monstrance, bych rozdělil do čtyř kategorií:
1. Postava sv. Markéty drží za ocas draka, který je identický s typem chrliče použitým na architektuře monstrance. Použijeme-li tento fakt, jako kalibr pro určení původnosti sošek na monstranci, tak do této kategorie patří ještě sochy sv. Vojtěcha a sv. Kateřiny. Všechny tyto sošky se shodují typem, velikostí, soklíkem na kterém stojí i způsobem montáže na monstranci. Ve spodní části soklíku je tzv. rybina, která se zasunula do balkónku.
2. Sošky sv. Petra, sv. Ondřeje a Panny Marie jsou vyšší a možná také proto nestojí na žádném soklíku. Jejich upevnění k balkónkům křídel monstrance je provedeno letováním natvrdo stříbrem, což rozhodně není původní řešení.
3. Soška sv. Jana Křtitele je sice ze soklíkem, ale je trochu větší a hlavně není trojrozměrná. Ze zadní strany je soška plochá s dutinou dovnitř.
4. Soška sv. Máří Magdalény je nejenom větší, bez soklíku, přiletovaná, ale i slohově se jeví odlišná.
V průběhu restaurátorských prací došlo k uvolnění sošky sv. Kateřiny. Důvodem bylo nedostatečné přiletování, které bylo zapříčiněno velmi složitým spojem. Pro přiletování sošek je nutné silně ohřát spodní část křídla s balkónky, přičemž hrozí rozpadnutí mnoha spojů v tomto místě. Pájka na spoji této sošky nebyla dostatečně natavena a tak nebyl spoj pevný. Za zády sošky byl otvor se zbytky závitu. Do tohoto otvoru byla upevněna stříbrná tyčka, která se zasunula do otvoru v sošce a ty byla ještě „přilepena“ pryskyřicí rozpuštěnou v technickém benzínu.
Otočení sochařské výzdoby monstrance:
V průběhu restaurování došlo k chybné identifikaci stranových křídel monstrance. Již v rozšířeném restaurátorském průzkumu po demontáži monstrance jsou křídla označena obráceně. Celé to bylo zapříčiněno tím, že veškeré díly monstrance jsou pravděpodobně původně (od výrobce) seznačeny grafickými značkami (+ pro pravou stranu a V pro stranu levou, při pohledu ze předu), ale osazení sošek před demontáží bylo obráceně. No a protože jsou sošky na křídlech napevno a nebyly demontovány, určovali jsme strany jednou podle značení a jednou podle sošek. Při zpětné montáži restaurované monstrance do celku, jsme se drželi původního značení a přehlédli to, že se nám sochařská výzdoba vlastně otočila. Po úvaze jsem se rozhodl ponechat sochařskou výzdobu tak, jak jsme ji osadili. Jako první důvod je bezesporu původní seznačení jednotlivých dílů monstrance a druhým důvodem je, že se na čelo monstrance dostali „významnější světci“ – Panna Marie s Ježíškem, sv. Ondřej, sv. Jan Křtitel a sv. Petr, zatímco na zadní straně monstrance zůstali – sv. Kateřina, sv. Máří Magdaléna, sv. Markéta a sv. Vojtěch.