Home Publikační činnost a výstavy Restaurování 2. díl Státní opera

Restaurování 2. díl Státní opera

 
 
 

Restaurování v Čechách   

2. díl – Státní opera
 

Úvodem:
    Důvodem k napsání těchto článků nebyla a není snaha o získání nějakého podílu restaurátorských prací na těchto významných památkách. Hlavním důvodem je poukázat na zavedený systém zadávání veřejných zakázek při rekonstrukcích památkových objektů, který umožňuje, aby se stávalo to, co se Vám v tomto článku pokusím popsat.
    Jak jsem již v minulém článku zmínil, vyučil jsem se u mistra Leonarda Beitlera v podniku ÚUŘ, koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let minulého století. V té době právě probíhala rekonstrukce Smetanova divadla a mistr L. Beitler řídil restaurátorské práce na původních svítidlech a zároveň navrhnul nová svítidla do chodeb, šaten a bufetů, která se pak podle jeho návrhů i realizovala. Na lustrech ze Smetanova divadla jsem se tedy prakticky vyučil.


Původní hlavní lustr opery. Snímek je z roku 1969.

    Dalším člověkem, který mne později profesně značně ovlivnil, byl světelnotechnik arch. Ladislav Monzer. Učil mne nevnímat lustry pouze jako nosiče světelných zdrojů, či interiérový doplněk architektury, ale vnímat lustry, jako nedílnou součást celkového osvětlení interiérů. Naučil mne nejenom základní výpočet intenzity osvětlení, ale hlavně jak s citem stanovit správný koeficient osvětlení do vzorce. Bylo mi ctí s ním spolupracovat.  

Přehled větších realizací restaurování historických svítidel naší firmy, které jsem vedl:

Divadlo v Jablonci nad Nisou
Divadlo Karlovy Vary
Divadlo Znojmo (do hlediště jsme realizovali hlavní lustr podle mého návrhu)
Měšťanská beseda v Plzni
Hotel CENTRAL v Hybernské ulici v Praze (rekonstrukce nedochovaného původního secesního osvětlení)
Měšťanská beseda ve Františkových lázních
Klášter Zlatá koruna
SHZ Český Krumlov
Zámek Kratochvíle (včetně návrhů svítidel)
Letohrádek Kinských v Praze
Španělský sál, Vladislavský sál, Míčovna na Pražském hradě

    Neodpustím si ještě úvodem, samozřejmě zatížen vlastní profesí, zmínit obecné přehlížení historických lustrů, o kterých arch. Jan Kotěra řekl, že pro architekturu by lustry měly být něco jako šperky pro ženu. Ve stavebně historickém průzkumu Státní opery v kapitole 7. Hodnotné detaily a prvky je výčet hodnotných prvků a jejich souborů ve kterém, by jste ale marně hledali historická svítidla a lustry, přestože v celém hledišti divadla, kromě lóží, jsou dochovaná všechna původní svítidla včetně hlavního lustru. Původní osvětlení bylo kombinované, zčásti plynové a zčásti elektrické. Lustry byly vyrobeny ze zinkové kompozice a pozlaceny metálem. 


Státní opera

V roce 2013 jsem zpracoval první restaurátorský průzkum svítidel Opery pro ND. Bylo to krátce potom, co jsme dokončili restaurování střechy a sousoší Trig na historické budově ND. Průzkum jsem dělal bezúplatně v rámci dobrých vztahů s ND, mém osobním zájmu o budovu Opery a mých osobních znalostí z průběhu restaurování v 70. letech. Průzkum byl ovšem proveden pouze vizuálně, dokonce ani hlavní lustr nebyl spuštěn. Na základě tohoto průzkumu jsem ještě v roce 2013 vypracoval návrh projektu na rekonstrukci a doplnění historických svítidel opery. Předpokládal jsem, že to bude vstupní materiál do celkového projektu na rekonstrukci opery, na kterém se bude dále pracovat. Krátce na to se mnou ještě chvíli komunikovala projektová kancelář Omnia Projekt s.r.o. a tím moje účast na projektu skončila.
Hotový projekt na rekonstrukci Státní opery se ke mně dostal až v průběhu výběrového řízení na generálního dodavatele stavby. Nejprve mne překvapilo, že projekt bezdůvodně požaduje k prokázání kvalifikace na zámečnické a pasířské práce sochařskou licenci. Ještě více mne však překvapilo navržené řešení osvětlení interiérů historické budovy. Zavolal jsem proto do kanceláře Omnia Projekt s.r.o. s dotazem, proč je v projektu navržené toto „neobvyklé“ řešení. Řekli mi, že neuspěli ve výběrovém řízení na zpracování projektu a tudíž jej ani nedělali. Kontaktoval jsem tedy projekční kancelář Masák & Partner s.r.o., která vyhrála výběrové řízení na projekt Státní opery a upozornil je na chyby v projektu v navrhovaném řešení osvětlení:
1.    Svítidla navržená k odstranění jsou sice v knize svítidel nahrazena navrženými typy, ale tyto navržené druhy neodpovídají architektonickému řešení jednotlivých interiérů, ani požadavkům památkového dozoru. Nevím, zda navržené řešení bylo konzultováno se zadavatelem, ale pochybuji o tom. Navíc jsou některá novodobá svítidla chybně určena jako původní. Lustry označené v projektové „Knize svítidel“ jako H 52, umístěné na chodbách nejsou původními prvky, ale je to produkce Kamenického Šenova z přelomu tisíciletí. To se týká i dvou a tří plamenných nástěnných ramínek. Tyto prvky by měly být nahrazeny replikami historických, nedochovaných svítidel. Památkáři si nechali otevřená zadní vrátka a podmínili odstranění novodobých a doplnění historických svítidel novým závazným stanoviskem k navrhovaným novým svítidlům, která budou buďto kopiemi dochovaných prvků, nebo rekonstrukcí nedochovaných. V závazném stanovisku č. j. S-MHMP 216545/2015 ze dne 12. 5. 2015 je uvedeno –

Provedení navrhovaných prací v rozsahu předložené projektové dokumentace pro stavební povolení „Rekonstrukce historické a provozní budovy Státní opery“, je z hlediska zájmů státní památkové péče p ř í p u s t n é za těchto základních podmínek:

4. Bude zpracován detailní návrh nových lustrů a svítidel do veřejnosti přístupného interiéru, včetně umístění, vyvzorkování typu svítidel a barevnosti světla. Návrh bude předložen MHMP OPP k posouzení v samostatném správním řízení.

2.    Z toho logicky vyplývá, že vlastně ani nešlo stanovit cenu za restaurování a doplnění historických svítidel Státní opery. Jedná se totiž o cca 100 ks svítidel, která by se neměla restaurovat, ale nahradit novými, která ještě nebyla navržena, natož vyvzorována.

   Je ovšem nutno také říci, že projekční kancelář Masák & Partner s.r.o. neměla do té doby, než jsem je kontaktoval, povědomí o existenci materiálů, které jsem zpracoval v roce 2013 a kde bylo jasně určeno, která světla jsou původní, která jsou ze 70. let a které z přelomu tisíciletí. 

   Nabídku jsem zpracoval pro sedm firem, které nás oslovily, a doložil potřebné dokumenty. Firma Klement a.s. vznesla na zadavatele dotaz, zda moje sochařská licence je v souladu s požadavkem projektu a bylo jim sděleno, že není, protože v textu povolení k restaurování mám uvedeno „povolení k restaurování nepolychromovaných sochařských děl z kovu“ a projekt vyžaduje „ povolení k restaurování sochařských uměleckých děl z kovu“. Nechápal jsem, co to má znamenat. Nejenom, že je nesmysl požadovat sochařskou licenci na kovářské a pasířské práce, ale ani nevím, jaký je rozdíl mezi sochařským dílem a sochařským uměleckým dílem. To, že byla na lustry projektem předepsaná sochařská licence, už vlastně předurčuje restaurátorské práce k „přeprodání“, protože ze všech držitelů sochařských licencí na kovy, lustry v takovém to rozsahu dělám pouze já. Prostřednictvím firmy Klement a.s. jsem začal vznášet dotazy na zadavatele ohledně požadovaných licencí i chyb v projektu. Následně jsem byl pozván zadavatelem na jednání do ND. Informoval jsem je o tom, že nejde rozpočtovat lustry, o kterých nevíme, jak budou vypadat a naopak část lustrů, uvedených v tabulkách k rozpočtování, se vlastně nebudou dělat. Dále jsem uvedl, že mne překvapuje, proč moje sochařská licence byla dostatečná pro restaurování sousoší Trig na historické budově ND a není dostatečná na lustry v opeře. Otázka povolení k restaurování se nakonec vysvětlila tím, že byl uplatněn třídník restaurátorských licencí platný po roce 2000, který se však nevztahuje na licence vydané před tímto rokem. Požadavek na sochařskou licenci byl vysvětlen tím, že v budově opery jsou tři bronzové busty, které zahrnuli k lustrům, nicméně v tabulkách s výkazy výměr u lustrů žádné busty nebyly. Co se týče rozpočtu, bylo mi sděleno, že mám rozpočtovat pouze to co je v projektu a dál se uvidí. Na závěr jednání jsem byl požádán, abych svými věcnými připomínkami „nenaboural“ výběrové řízení, protože případný časový posun by byl organizačně i finančně náročný projekt, který by se mohl dotknout, kromě jiného i uměleckých a technických pracovníků opery. Slíbil jsem, že tak učiním a svůj slib jsem také dodržel.

   Výběrové řízení vyhrála firma Hochtief a.s., která se rozhodla zadat veškeré restaurátorské práce firmě RenoArt s. r.o. Část restaurátorských prací pro RenoArt s.r.o. zajišťovala firma Terrigena s.r.o., která si ode mne vyžádala rozpočet a všechny potřebné podklady do výběrového řízení a se kterou jsem měl uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí na lustry. Proto jsem v klidu čekal, kdy se ozvou. Když se nikdo neozýval, zavolal jsem do Terrigeny a bylo mi řečeno, že ještě vůbec není jisto, zda jim práce RenoArt zadá, ať vyčkám, ale že budou chtít určité procento za to, že to jde přes ně. Mezitím jsem se několikrát sešel s arch. Masákem a poskytl mu všechny materiály, které jsem měl již zpracované a začal pomalu pracovat na úpravě projektu osvětlení opery. Můj entusiasmus ovšem utrpěl v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že pracovníci Terrigeny demontují lustry v opeře a restaurátor ak. soch. M. Hron provádí restaurátorský průzkum světel. Zavolal jsem mu s dotazem, proč se na nás neobrátil, a bylo mi řečeno, že jsme příliš drazí a že už začal jednat s Preciosou a.s.  Smlouvu o smlouvě budoucí, kterou jsem s nimi uzavřel, neuznali, protože jsem od nich nedostal zpět, jimi podepsaný originál. Obrátil jsem se proto na Hochtief s argumenty, že Terrigena lustry nedělá a nemá s nimi zkušenost a měla s námi uzavřenou smlouvu, kterou nedodrželi. Dále Hochtief prokazatelně použil moje rozpočty na lustry, které jsem dal Terrigeně a zmínil jsem své zkušenosti z restaurování lustrů v 70. letech minulého století a nakonec i chyby v projektu, které jsem začal řešit s projektantem. Pracovníka Hochtiefu však moje argumentace nezajímala a řekl mi, že chyby v projektu je nezajímají, restaurátora, se kterým prokázali kvalifikaci, zásadně nevyměňují a moje jediná šance, jak se podílet na práci je buď se domluvit s panem Hronem, nebo se obrátit na zadavatele, tedy ND. Řekl, že pro mne může udělat pouze to, že se pana Hrona zeptá, zda se mnou počítá a to také učinil a ještě ten den mi zavolal, že se mnou pan Hron nepočítá. Mezi tím jsem si zjistil, že Hochtief neprokázal kvalifikaci na lustry mnou, ani panem Hronem, ale panem ak. soch. J. Buňkou. Pan Buňka byl shodou okolností u nás ve firmě na jednání, tak jsem se zeptal na to, proč nedělá lustry v opeře. Odpověděl, že o opeře nic neví a tak ode mne zavolal panu I. Noskovi z Reno Artu a zeptal se ho, jak to vypadá s lustry. Bylo mu řečeno, že všechny kovy dělá Terrigena tak ať si zavolá panu Hronovi, že mu něco nechá. Požádal jsem ho, ať nikam nevolá a protože zrovna podepsal smlouvu na velkou akci, tak se mnou uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí na to, že když dostane lustry z opery, tak že je budeme dělat my. S touto smlouvou jsem pak zašel do ND a opět jsem odvyprávěl celou genesi od mého průzkumu v roce 2013 až do současné doby. Zase jsem si vyslechl, že oni opravdu dodržují to, že s kým prokazují kvalifikaci, tak ten to potom dělá a restaurátory zásadně nemění. Poukázal jsem tedy na to, že Hotief prokázal kvalifikaci na kovové prvky panem J. Buňkou a ten o tom ani nevěděl a nic mu nebylo zadáno. Předložil jsem následně naší smlouvu o smlouvě budoucí, kterou jsem uzavřel s panem Buňkou. Byli z toho velmi překvapeni a ihned si ověřili že Hchotief skutečně dokládal kvalifikaci licencí pana Buňky. Řekli mi, že to vše prověří a budou mne osobně informovat. Místo toho, aby mne informovali, nechali mi pouze přes Hochtief vzkázat, že se mnou nepočítají a že by se mnou stejně neradi spolupracovali, protože jsem „potížista“. Nevím, zda toho „potížistu“ si přidal Hochtief, nebo mi to vzkázalo ND, ale rozhodně mne to nepotěšilo. Asi po týdnu jsem mluvil s panem Buňkou a ptal se ho, zda tedy něco do opery skutečně dělá a on mi řekl, že mu něco nabídli pod podmínkou, že to nedá nám. Poslední co jsem udělal, bylo to, že jsem poděkoval panu arch. Maslákovi za spolupráci a oznámil mu, že už se nadále nebudu podílet na projektu historického osvětlení opery. Tím se pro mne celá tato genese skončila.



Závěrem:
 
   Tento průběh mne citově zasáhl mnohem více než NM. Zdůrazňuji citově, protože práci máme a mít budeme a peníze také nějaké vyděláme, i když ne třeba tolik. Způsob, jakým se mnou jednali, mne urážel lidsky i profesně. Opět se naplnilo to, že špatná legislativa umožňuje, aby se tak významné realizace jakými jsou NM a Státní opera ND řídily nejnižšími nabídkami a přeprodáváním zakázek. Není důležité to, co umíte a jaká práce za Vámi stojí, ale jak získat zakázku a za určité procento ji poslat dál někomu, kdo to doopravdy umí. Firma Terrigena, potažmo pan M. Hron (jediný, kterého jsem v článku jmenoval) se zachoval lidsky i profesně naprosto amorálně. Hochtief se zachoval tak, jak by se zachovaly ostatní velké firmy - tedy použil mé rozpočty a práci zadal někomu jinému, než tomu se kterým prokázal kvalifikaci. Památková inspekce MK sice o broblému ví, ale prozatím se jí nepodařilo prosadit řešení. Nejvíce mne však zklamal přístup (lidský i profesní) zadavatele, tedy ND, kterému by především mělo jít o Státní operu a ne o peníze a žabomyší války překupníků restaurátorských prací.

 Zpracoval: Ivan Houska

V Praze dne 11. 7. 2017