Sakrální předměty
Monstrance kostela sv. Michala v Olomouci
Restaurátorská zpráva
Pasířství Houska & Douda
leden 2005
Zadavatel: Arcibiskupství olomoucké
Restaurátorské práce: Pasířství Houska&Douda s.r.o., Ivan Houska
Předmět restaurování:
Gotická monstrance kostela sv. Michala v Olomouci
Zodpovědný restaurátor: Ivan Houska
oprávnění k restaurování MK č. 253/94, MK č. 12041 /1999
Realizace: 2004 - 2005
© Ivan Houska 2005
Fotodokumentace je součástí zprávy.
zpracoval : Ivan Houska
Monstrance kostela sv. Michala v Olomouci
Datace: 1. pol. 15.století 1
Materiál: pozlacené stříbro (896 g, ryzost 687,5/1000)
Rozměry: v. 925 mm, š.310 mm
Umístění: Olomouc, kostel sv.Michala
Monstrance, zvaná Michalská, byla původně určena pro farní kostel P. Marie na Předhradí. Patří mezi klenoty gotického zlatnického umění na Moravě a je významným dokladem vynikající zlatnické práce.
Popis
Monstrance je tvořena osmilistou nohou se střídavě menšími a většími polokruhy po bocích, zdobenými jemně propracovaným filigránem. Z nohy vyrůstá osmiboký dřík, ukončený nodem v podobě kaple se dvěma otevřenými kruhovými kružbami a vrcholovou kružbou s rotujícími plaménky. Zvlněný stylizovaný akant nese tabernákl se složitou gotickou architekturou jemně propracovaných opěráků, fiál, oblouků s kraby a okny se čtyřlistými kružbami. Schránka s lunulou, krytá vejčitým okénkem s brusem na hranách po obvodu, je ve vrcholu zdobená kraby. Mezi opěrnými pilíři jsou umístěny jemně plasticky utvářené drobné figury,. vlevo sv.Barbora a vpravo P.Maria s dítětem. Nad prosklenou schránkou pro hostii se sklání polopostava anděla hrajícího na píšťalu. Monstrance vrcholí fiálou, provázenou na hranách kraby, s kytkou ve vrcholu.
Vznik monstrance býval dříve spojován s osobou evropsky proslulého rytce a zlatníka Václava z Olomouce, a proto byl kladen do konce 15.století. K přesnějšímu datování a bližšímu určení donátora vede však až do nedávné doby nepovšimnutá značka (měšťanská merka), položená na štít a umístěna na osmilisté noze monstrance. Totožná značka je doložena i na pečeti pergamenové listiny, uložené ve Státním okresním archivu v Olomouci. Patřila významnému olomouckému měšťanovi Paulu Czotlovi (Czetlovi), o kterém je známo, že byl v letech 1411-1418 členem městské rady. Czotlův bratr Michael byl v té době dokonce purkmistrem. V pramenech je uvedeno, že 26. května 1438 byl již Paul Czotl mrtev. Dále je známo, že vdova Anna založila po Czotlově smrti z jeho jmění oltář Všech svatých v nové kapli kostela P.Marie na Předhradí, kde rovněž potvrdila fundaci 8 hřiven k oltáři sv. Barbory.
Kostel P.Marie na Předhradí byl zrušen roku 1784 a v roce 1839 došlo k jeho zbourání. Podle poznámek v tzv. Louckém popisu města Olomouce došlo však ke slavnostnímu přenesení monstrance z kostela P.Marie na Předhradí do dominikánského kostela sv. Michala už v druhé pol. 18.století.
1. Použitá literatura:
Karel Žurek, Monstrance kostela sv. Michala v Olomouci. In: Ivo Hlobil – Marek Perůtka (eds.), Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550: III. Olomoucko. Katalog výstavy. Olomouc 1999, kat. č. 469, s. 552-553.
Stav před restaurováním
Stav zlaceného povrchu, který již byl galvanicky přezlacen, je poměrně dobrý. Na bočních křídlech monstrance v několika rozích a na fiálách jsou tmavé fleky (do fialova), způsobené korozními produkty stříbra, které prostupují porézní zlacený povrch. Osová montáž monstrance do laločnaté nohy byla nově upravena již koncem 19. nebo začátkem 20.století. Do původní trubky osové montáže je přinýtován nový váleček s metrickým závitem.
Přestože, kromě osové montáže, měšťanské merky a zadního anděla nad sklem jsou všechny ostatní spoje provedeny velmi důmyslně na klíny, byla stříška a lilie na špici přišroubovaná tak, že hlavy šroubů procházeli ozdobným zakončením spodní nástavby a působily pohledově velmi rušivě. Ze stran byly ještě dva šrouby, které měly z vnitřní strany matice a neplnily žádnou funkci.
Závity upevňující měšťanskou merku rovněž nejsou gotické a na štítku je patrná, kromě přezlacení, i druhotná montáž. Původně byl štítek pravděpodobně přinýtován nebo přišroubován. Květ vrcholové lilie je ve středu zakončen jakýmsi zaobleným válečkem.
Řemeslné zpracování této monstrance je ojediněle dokonalé, s něčím podobným jsem se ještě nesetkal, rozhodně to není česká nebo moravská práce. Můj osobní názor je, že se jedná o francouzskou uměleckou huť, která sdružovala stavitele, sochaře, malíře, zlatníky a jiné řemeslníky.
Restaurátorský postup
• úplná demontáž
• váleček ve středu vrcholové lilie byl vyříznut a ukázalo se že je to vlastně žalud aplikovaný místo poupěte lilie. Na jeho místo bylo stříbrem přiletováno poupě, vytepané ze stříbrného plechu a tvarově vycházející ze zakončení ostatních lilií na fiálách monstrance
• po doplnění poupěte byla celá lilie galvanicky přezlacena
• montáž lilie na vrcholu a stříšky monstrance byla upravena tak, aby splňovala požadovaná kritéria:
1. neletovat na měkko ani natvrdo originální díly
2. neubírat původní hmotu, tzn. nepilovat a nevrtat nové díly
3. již vyvrtané díry použít k nové montáži nebo zaslepit mosaznými nýty tak, aby se nemuselo zasahovat do povrchové úpravy, protože mosaz se přibližuje svou barvou barvě zlata
4. nové konstrukční díly budou nepohledové a nebudou spojeny s monstrancí, mohou být tudíž vyrobeny z mosazi
• montáž vrcholové lilie byla spojena s montáží stříšky tak, že bylo vyrobeno Ms táhlo zašroubované do paty lilie závitem M4 a sahající až k základně stříšky. Do základny byl vyroben Ms můstek s otvory na příčnou osičku. Můstek po dotažení matice drží vrcholovou lilii a do spodní nástavby se potom zafixuje z boku zasunutou osičkou do otvorů ve kterých byly slepé šrouby.
• před čištěním a lakováním bylo vyjmuto zadní okno uchycené na krapny
• doleštění povrchu vídeňským vápnem
• čištění ultrazvukem v odmašťovací lázni EKASIT
• oživení povrchu v chemickém přípravku na čištění zlata a stříbra Prenagol
• opakovaný oplach destilovanou vodou
• závěrečný oplach ethylalkoholem
• sušení předmětu 3 hodiny při 80°C
• fixace povrchu zaponovým lakem
• fotodokumentace stavu po restaurování
• restaurátorská zpráva
Režim památky
Předmět by měl být uložen při stabilní teplotě kolem 18° C s maximálním kolísáním v rozmezí 5° C. Relativní vlhkost vzduchu nesmí přesáhnout 65 % a kolísání relativní vlhkosti smí být pouze minimální. Při přenášení předmětu do prostor s rozdílnou teplotou a relativní vlhkostí vzduchu, je nutné předmět uchovávat v uzavřeném prostoru s regulovanou atmosférou, aby nedošlo ke vzniku rosného bodu a srážení vlhkosti na povrchu předmětu .
Povrch předmětu je opatřen ochranou vrstvou konzervačního laku, kterou je nutné chránit před poškozením (poškrábání, odření, vlhkost,čistící prostředky a jiné chemikálie…), proto se povrch nesmí
