Gotická monstrance z Březníka

Pozdně gotická monstrance věžového typu s šestilaločnou odstupňovanou nohou, zdobenou tepanými pukly je datovaná rytým letopočtem do roku 1522. Architektonickou trojosou korunu s válcovou eucharistickou schránkou vynáší šestihranný dřík, přerušený stlačeným kulovitým nodem mezi dvěma prstenci a ukončený kónickou šestihrannou konzolou. Z konzoly vybíhají do strany dvě ramena, která jsou doplněna litými rostlinnými rozvilinami. Ve vysokém věžovém nástavci schránky je pod baldachýnem osazena plastika korunované Panny Marie s Ježíšem v ikonografickém typu Assumpty. Věž s prořezávanou stříškou je ukončena lilií a křížem s korpusem Krista. Boční osy vymezené čtyřhrannými pilíři vyplňují plastiky sv. Jana Křtitele a archanděla Michaela, nad nimi, pod baldachýny jejich věžových nástavců jsou umístěny menší figury sv. Kateřiny a sv. Barbory. Ikonografický program monstrance rozšiřují drobné plastiky sv. Kryštofa s Ježíškem a sv. Jiří bojujícího s drakem, osazené z vnější strany bočních pilířů. Všechny figury světců jsou osazeny na zlacených tordovaných sloupcích, či konzolách. Zlacená je také prořezávaná lunula a nodus. Baldachýny bočních věží i baldachýny nad drobnými figurkami na konzolách jsou ukončeny stříškami ze splétaných rotujících prutů, které zdobí také hrany dříku. Hladké plochy dříku, stejně jako kónická konzola koruny a laloky kulovitého stlačeného nodu jsou pojednány rytým dekorem kružeb, či přetínaných žeber. V tvarosloví se uplatňují prvky katedrální architektury – pilíře, fiály, křížové kytky i chrliče. Jejich původní funkce je však již podřízená odlehčené, dekorativní kompozici.
Monstranci z Březníku lze řadit k početné skupině pozdně gotických monstrancí z první čtvrtiny 16. století, které charakterizuje kompoziční schéma věžového typu s trojosou korunou a odlehčenou tektonikou
ažurových, baldachýnových věží, doplněných o měřítkově odstupňovanou figurální výzdobu. Konstrukce koruny je vzdušnější a přesto, že jednotlivé prvky jsou přejímány z vysoké architektury, jejich sestava již nemá jasná pravidla.  Dana Stehlíková řadí monstranci z Březníku do skupiny děl jihomoravské provenience a jako jejího donátora hypoteticky navrhuje Zdeňka Králíka, od r. 1508 majitele březnické tvrze a dvora.  Její odlišnost pak vidí v použití tepaných puklů v podobě šupin slupky ananasu, které zdobí šestilaločnou nohu. Daleko bližší analogie k březnické monstranci však nabízí dvě díla východočeské provenience – monstrance z kostela sv. Prokopa v Žíželicích,  datovaná do roku 1520, a monstrance z kostela sv. Máří Magdaleny z Lázní Bohdaneč  z roku 1510. Všechny tři spojuje kulovitý nodus, rytá výzdoba šestibokého dříku i architektonická skladba koruny s využitím splétaných prutů pro stříšky baldachýnů.  Zdá se také, že pro některé z drobnějších plastik (sv. Kryštof, sv. Jiří) mohlo být dokonce použito stejných forem, které by tak ukazovaly ke shodné provenienci děl. Hypotézu však bude nutné prověřit detailním technologickým i uměleckohistorickým průzkumem zmiňovaných ostensorií.  Monstrance z Březníku je v souboru dochovaných monstrancí pozdní gotiky výjimečná rovněž použitím již výše zmíněných tepaných polokulovitých vypouklin, tzv. puklů. Tento způsob plastické výzdoby se objevuje sporadicky po roce 1400, více pak zhruba od třetí čtvrtiny 15. století. Velké oblíbenosti dosáhl zejména ve výzdobě luxusních pohárů a nástolců norimberských zlatníků. Na liturgických předmětech byl využíván zejména kolem roku 1500 a v první čtvrtině 16. století.

S výjimkou povrchové úpravy byla monstrance v relativně dobrém stavu. Na stříbrném povrchu již dosluhoval fixační prostředek a objevovaly se tmavé oxidy stříbra. U pozlacených sošek se v hloubkách reliéfů vyskytovaly tmavší korozní produkty stříbra, které již prostupovaly zlaceným povrchem. Monstrance je montována do celku šroubovými spoji a čepy, z nichž byly před restaurováním již některé uvolněné, nebo zcela chyběly. Mechanicky poškozený byl okraj laločnaté nohy, kde byly ve spojích dvě praskliny. Na sošce sv. Jiří chyběla špička meče a Madoně žezlo v pravé ruce. Kdy byl proveden poslední restaurátorský zásah, není známo.

Střed monstrance před restaurováním.

Střed monstrance po restaurování.

Monstrance po demontáži na jednotlivé díly.

Sochařská výzdoba monstrance.

Stav zlaceného povrchu před a po čištění.

Doplněné chybějící žezlo.

Patice věže před a po čištění stříbrného povrchu.

Noha v průběhu restaurování.

Noha monstrance po restaurování.

Restaurována byla i barokní etue.

Monstrance a etue po restaurování.