Svatostánek - Lorety v Hájku
Druhá etapa restaurování barokního oltáře z Lorety františkánského kláštera
v Hájku u Červeného Újezdu
V roce 2007 proběhla první etapa restaurování dochovaných částí barokního oltáře - restaurování antependiaV roce 2008 pokračují práce na oltáři restaurováním svatostánku a dvou medailonů.
Restaurátorská zpráva - svatostánek
Zadavatel: Provincie bratří františkánůRestaurátorské práce: Houska & Douda s.r.o
Předmět restaurování : svatostánek
Spolupráce: Zuzana Berndtová
Zodpovědný restaurátor: Ivan Houska
oprávnění k restaurování MK. č. 253/94, MK. č. 12041 /1999
Restaurátorské práce na dřevěném korpusu provedl restaurátor s příslušnou licencí pan Václav Vondráček
Restaurátorské práce na malířských výzdobách provedla restaurátora s příslušnou licencí Ak.mal. Radana Hamsíková
Restaurátorské práce na textilních výzdobách provedla restaurátora s příslušnou licencí Mgr. Marie Foltýnová
© Ivan Houska 2008
Přílohy: Fotodokumentace
Laboratorní zpráva průzkumu polychromie
Zpracoval : Ivan Houska
Na Buštěhradu dne 10.12. 2008
Majitel: Provincie bratří františkánů
Lokalita: Hájek u Červeného Újezdu
Materiál: mosaz, měď, dřevo, textil
Technologie zpracování: tepání, tlačení, cizelování, zlacení a stříbření v ohni,
galvanicky přezlacené a přestříbřené, letování, malířská výzdoba,
textilní výzdoba
Rok výroby: první polovina 17. století? (1712)
Rozměry: šířka 97 cm, hloubka 62 cm a výška 100 cm
Předmět restaurování:
Svatostánek (tabernákl) – pokrytý stříbřeným a zlaceným plechem. Svatostánek je vpředu konkávně vydutý, boky má konkávní, na nárožích stojí na postamentech tordované zlacené sloupky, které nesou úseky úplného kladí, z něhož pouze profilovaná hlavní římsa probíhá celým svatostánkem. V přední stěně jsou dvoukřídlá dvířka, nahoře uzavřená půlkruhem, v polovině dělená granulovanou lištou, která lemuje také celá dvířka. Na střední liště je upevněn stříbrný krucifix s pozlaceným korpusem. Dvířka jsou pokryta tepaným ornamentem z akantu, mušlí, ovoce, květin a klasů v horní části andílčí hlavy. Na obou křídlech jsou uprostřed nasazeny prosekávané hladké kartuše s korunkou, a v nich rytý monogram MARIA a IHS s emblémy srdce a hřebů. Podobně jsou zdobeny i boky svatostánku, kde je týž dekor bez andílčích hlav, s kartušemi se znaky Martinským (kolem vyryto: ECSRIC DSNCDM) a Žďárských (kolem: FISR ICDS). Na soklech sloupků jsou mušle. Ve vlysu andílčí hlavy. Nad středem spočívá na římse svatostánku segmentový nízký štít s profilovanou římsou mezi dvěma volutovými úseky rozeklaného štítu. Uvnitř svatostánku je otočný válec zdoben malířskou a textilní výzdobou. Malby se nacházejí na předních a zadních dvířkách a otočném válci vevnitř svatostánku, kterého obvod je rozdělen na čtyři rovnoměrné výseče. Na předních dvířkách jsou z vnitřní strany vyobrazeny dva adorující andělé, na zadních dvířkách z vnější strany kalich s hostií. Na dvou výsečích otočného válce je vyobrazeno Vzkříšení Krista a monstrance s výjevem Ukřižování, dole s nápisem LAUDETUR SS:SACRAMENTUM. Textilní výzdoba je ve vnitřním válci svatostánku ve dvou protilehlých výklencích. Ve výklenku pro sochu ji tvoří červený vzorovaný sametem, a v druhém výklenku pro ukládání svátostí je vyložen bílou textilií.
Medailony- jedná se o dva oválné medailony pokryté postříbřeným a pozlaceným plechem. Oba medailony se skládají ze dvou stříbrných půlkruhů pokryta tepaným ornamentem z akantu, mušlí, ovoce, květin a klasů. Spoj půlkruhů je překryt postříbřeným páskem. Na středovém pozlaceném plechu je znázorněna Madona bolestná pro jeden medailon, a Ježíš bolestný pro druhý.
Restaurátorský postup na kovových dílech svatostánku:
Stav před restaurováním:
Při prvním ohledání bylo viditelné místní napadení korozními produkty mědi. Černé oxidy stříbra se objevovaly po celém povrchu svatostánku i medailonů. Malé prasklinky na různých částech, obzvláště v místech úchytů. Materiál je v zachovalém stavu, ačkoli s ohledem na jeho stáří, se muselo postupovat velmi opatrně, protože by mohlo dojít k jeho deformaci či úplnému zlomení. Chyběly klíče k oběma zámkům a byly uvolněné panty.
Pravděpodobně v padesátých letech 20. století došlo ke galvanickému pozlacení a postříbření všech kovových částí. Zlacené díly byly ze zadní strany natřeny krytem, aby byla menší spotřeba zlatící lázně. Stříbrné díly byly postříbřeny celé.
Na kovových dílech, ale i na dřevě se dochovaly záznamy o předcházejících restaurátorských zásazích z let 1896-7 (Karel Záruba) a 1950 (F.Podzimek, E.Holý a J.Hibš – Safina). Pod jedním kovovým dílem byl nalezen list vypovídající o restaurování z roku 1950 podepsán E. Holým viz fotodokumentace.
Postup restaurátorských prací:
Demontáž všech kovových obkladů, byla prováděna co nejopatrněji, aby v místech úchytů nedošlo k popraskání či polámání krajů. Na montáž obkladových plechů byly použity postříbřené mosazné hřebíčky s půlkulatými hlavami, které byly nejspíše při opravě v roce 1950 z jedné třetiny nahrazeny novými hřebíčky s rovnými hlavami. Ty se při demontáži lámali a proto bylo zapotřebí pro zpětnou montáž použít hřebíčky nové.
Prvním krokem čištění kovových obkladů bylo čištění v ultrazvukové lázni. To se provádělo po dobu několika minut (cca 10 – 20 min). Poté se připravila pasta z 28% čpavkové vody a plavené křídy. Ta musela mít kašovitou konzistenci. Byla nanesena na čištěnou část a poté kartáčovaná jemnými kotoučky z prasečích štětin pomocí ruční frézky.
Po očištění celého předmětu a zbavení všech korozních produktů jsme jej opláchli pod tekoucí vodou, abychom ho zbavili většiny křídy a opět vložily do ultrazvukové lázně k úplnému dočištění a vyplavení usazené křídy a čpavku, který se mohl dostat do hloubky.
Dalším krokem byly oplachy v destilované vodě. Poté se předmět opláchnul lihem. Zaschlá voda by vytvořila po zaschnutí matné skvrny, zato líh, který vodu vytěsní, se odpaří bez zanechání skvrn.
Sušení probíhalo v horkovzdušné troubě a u větších částí pomocí horkovzdušné pistole. Po těchto procesech už nesmí předmět přijít do kontaktu s kůží, proto museli být při další manipulaci použity bavlněné rukavice.
Při demontáži i čištění došlo v místech úchytů kovového obložení k poškození odlámání některých částí. Při opravě těchto odlámaných částí byl zvolen alternativní způsob restaurování, aby nedošlo k poškození původní povrchové úpravy zlacení a stříbření. Tudíž se většina ulámaných částí na obkladových plechách podkládala tenkým mosazným plíškem, který se přilepil na stávající plech dvousložkovým lepidlem, a na tento plíšek se stejným způsobem přilepila odlomená část kovového obkladu.
U dílů které byly na plášti ve větším pnutí jako například u ozdobných pozlacených proužků, stříbřených proužků na medailonech, pozlaceného lemování dvířek a odlomeného lístku z pozlacené ozdoby nízkého štítu se zlovilo též podložení mosazným plíškem, ale namísto podlepení dvousložkovým lepidlem byla použita pro větší pevnost metoda pájení cínem.
Při podrobnějším ohledání po demontáži bylo zjištěno, že u jedné z kartuší chybí ve spodní části rostlinný motiv. Podle zbývajících kartuší byla do mosazného plechu vytepána jeho kopie, která se nechala pozlatit, a za pomocí podkladových plíšků byla přicínována k celku kartuše.
Kartuše připevněná nade dveřmi ve středu římsy svatostánku byla značně zdeformována, popraskána a měla odlomený květ ve spodní části, který byl připevněn hřebíčkem. K vyrovnání deformovaného středu kartuše bylo zapotřebí kartuš vyžíhat, aby nedošlo k popraskání zkřehlého a cizelováním potrhaného materiálu, čímž by mohlo dojít k vypadnutí celého středu kartuše. Po vyžíhání byla střední část vyrovnána. Odlomený květ se ke kartuši přiletoval stříbrnou pájkou. Tento postup se zvolil proto, že při vyrovnávání kartuše došlo k poškození povrchového zlacení nutnými technologickými kroky a tím pádem bylo stejně nutné řešit novou povrchovou úpravu zlacením. Po přiletování odlomeného květu stříbrem bylo teprve možné zpevnit praskliny středu vloženým mosazným plíškem, který byl přicínován. Takto opravená kartuš byla nově galvanicky pozlacena.
Při demontáži obkladu dvířek jsme zjistili, že dva šrouby držící ozdobný lem, jsou nahrazeny nefunkčními šrouby. Jeden šroub byl nahrazen novým šroubem, na tvrdo přiletovaným na mosazný plech a cínovou pájkou přiletovány k ozdobnému lemu. Druhý šroub měl pouze ulomený závit, na tento šteft se za pomocí chladící pasty, aby nedošlo k poškození povrchového zlacení, připájel nový závit stříbrem. Prasklé díly ozdobného lemování byly také podloženy mosazným plíškem a přicínocány.
Při demontáži plamínků z mušle umístěné v jedné z výklenků otočného středu, došlo k odlámání krapen, které držely plamínky na mušli. Odlámané krapny byly nahrazeny novými, na tvrdo připájenými stříbrem. Díly s opravenými krapnami se museli nechat znovu postříbřit, jelikož při pájení natvrdo došlo k poškození stříbřeného povrchu.
Při odstraňování korozních produktů došlo k poškození tenké vrstvy stříbření na krucifixu, povrch zpuchřel a musel se nechat postříbřit. To nás donutilo k odnýtování Krista z krucifixu a po stříbření zpětné upevnění nýtováním.
Části opravované cínováním byly znovu opláchnuty pod tekoucí vodou, v destilované vodě a lihem. Opětně vysušeny v horkovzdušné troubě a větší části pomocí horkovzdušné pistole. Po těchto procesech už nesmí předmět přijít do kontaktu s kůží, proto museli být při další manipulaci použity bavlněné rukavice.
Lakování bylo prováděno v čistém a neprašném prostředí. Lak – Paraliod B72 v xylenu byl nanesen v tenkém filmu. Předmět jsme nechali po 24 hodin v neprašném prostředí, aby lak zcela zaschl.
Při montáži byly použity na medailony, čelní část svatostánku a přední dvířka původní hřebíčky, na zbylé díly jsme použily nově postříbřené či pozlacené hřebíčky s půlkulatou hlavou.
Všechny práce museli probíhat v ochranném oděvu, rukavicích, štítech a maskách.
Použité materiály :
Plavená křída, 28% čpavková voda, kotoučky z prasečích štětin, ruční frézka, Paraloid B72 v xylenu, destilovaná voda, dvousložkové epoxidové lepidlo, cínová pájka, pájecí voda na cín.
Restaurátorský postup na dřevěném korpusu svatostánku:
Stav dřevěného korpusu byl lepší než u antependia, ale vyžadoval také úpravy, včetně ozáření proti dřevokaznému hmyzu. Konstrukční spoje (svlaky) uvolněné, okraje montážních otvorů pro plechy byly vytrhané a prkna byly popraskaná.
1. Po demontáži kovových dílů převoz do Středočeského muzea v Roztokách na konzervační a ozařovací pracoviště. Tam byla provedena likvidace dřevokazného hmyzu a jiných parazitních organismů ionizujícím zářením.
2. Do prasklin byly vlepeny špány a celkově byla dřevěná konstrukce rehabilitována opětovným podlepením svlaků.
3. Ze zadních dvířek byla vyjmuta vlepená malovaná deska.
4. Po restaurování výmalby byla deska osazena volně a zalištována tak, aby se mohl středový válec otáčet.
5. Po konzultaci, byl demontován zámek z předních dvířek, na jehož zadní, kovové stěně, byla také malířská výzdoba.
6. Opravený zámek s nově vyrobeným klíčem, byl namontován zpět do dvířek, aby mohlo být retušováno okolí malířské výzdoby.
7. Panty, zástrče a zámky byly po rehabilitaci funkčnosti, výrobě nových klíčů a povrchové úpravě namontovány zpět.
8. Celý povrch dřeva byl ošetřen přípravkem Lignofix OHF.
V Bělokách dne 25.11.2008 Václav Vondráček
Restaurování textilního obložení výklenků ve válci svatostánku z Hájku
Ve vnitřním válci svatostánku z Hájku jsou dva protilehlé výklenky na oltářní sošku a ukládání svátostí. Výklenek na sochu je shora zdoben ještě kovovou mušlí. Vnitřní konkávní prostor byl vylepen rudým hedvábným sametem s plastickým rostlinným vzorem smyček a stříhaného vlasu. Druhý výklenek je hlubší s obdélnými boky, celý byl vyložen vlepenými papírovými kartony potaženými textilem. Bočnice, dno a strop, byly potaženy světlým, původně bílým nebo smetanovým hedvábím, zadní deska byla potažena knihařským plátnem.
Samet, který byl silnou vrstvou klihu vlepen do prvního výklenku, jsem oproti předchozímu předpokladu musela sejmout, protože se klih pod sametem drolil, místy bylo dřevo napadeno hmyzem a bylo nutné jej ošetřit. Hedvábný samet, zatím nezjištěné provenience, je pravděpodobně původní, a bylo nutné jej konzervovat. Byl vyčištěn od rubové klihové krusty a vyprán od ostatních nečistot. Celý díl byl adjustován na podkladový materiál a skeletován v místech poškození. Nebylo by vhodné samet vložit do výklenku stejným způsobem, tj. vlepit jej přímo na dřevo. Proto jsem zvolila našití restaurovaného sametu na vrstvu ze dvou pevných silných pláten, spojených disperzním lepidlem, která tak nahrazují kartónovou podložku. Celý „sendvič“ bude vlepen do výklenku, ale nedojde k prosáknutí lepicího média do původního restaurovaného sametu. Olemování a začištění krajů bude provedeno novou kovovou zlatou dracounovou portou, původní hnědá paspulka se jeví jako nevhodná. Dno bude vyloženo novým rudým bavlněným sametem.
Desky se světlým potahem byly demontovány, pod nimi se objevila původní výmalba. Bylo rozhodnuto obnovit původní malbu a kartónové desky, druhotně vložené, aby zakrývaly poškozenou malbu, nevracet zpět.
V Praze dne 25.11.2008 Mgr. Marie Foltýnová
Malované části svatostánku
z oltáře loretánské kaple kláštera františkánů v Hájku u Červeného Újezda
Svatostánek - Přední vnitřní dvířka s motivem dvou klečících andělů v oblacích na každém s dvířek, 17. stol.
malba na dřevěné desce, jehličnaté dřevo, 70 x 25 cm
Malba andělů byla pokryta ztmavlým lakem, barevná vrstva na mnoha místech , zejména v obloze je uvolněná a částečně odpadaná. Povrch pokryt zalakovanou nečistotou. Barevná vrstva v místech zámku poškozena. Panty vykazují svou barevností mladší přemalbu. V dolní části desek je dřevo položeno příčně po celé délce a ve výšce 8 cm – pravděpodobně původní zpracování.. Malba mraků v této části, stejně jako pozadí pokrývá přemalba.
Restaurátorský průzkum odhalil celoplošnou přemalbu oblohy a pozadí, emailového typu lišícího se od původní malby tmavším tónem( viz snímek v UV světle) a lokální přemalby v ploše postav.Vzhledem k tomu, že přemalba není příliš starého data a původní malba je pod ní dobře zachována, bylo žádoucí tuto přemalbu odstranit.Starý lak, jak bylo zjištěno se prostoupil do reliefu dřeva, což zřejmě vadilo a proto tyto plochy byly překryty přemalbou.
Před odstraněním přemaleb bylo nutno upevnit uvolněnou barevnou vrstvu. Zalakovaná nečistota , celoplošné přemalby a ztmavlé retuše byly odstraněny, defekty zatmeleny . Poškozená místa byla imitativně vykryta reversibilní retuší. Původní ztmavlý lak uplatňující se hlavně ve vertikálních letech dřeva byl respektován. Závěrem byly desky pokryty damarovým lakem s přísadou vosku.
Byl proveden rovněž průzkum techniky malby. Byl odebrán vzorek modré malby šatu anděla pro provedení stratigrafie pomocí mikroskopické a mikrochemické analýzy a mikrofotografie v UV světle.
1) jehličnaté dřevo složené ze dvou desek 17 cm a 9 cm, konkávně prohnuté, spodní část dřeva napříč ve výšce 8 cm, síla desky 1,5 cm
1) podklad křídový, 0,3 mm
2) malba vrstevná, velmi tenká se spodní světlešedou imprimiturou, tvořenou olovnatou bělobou a černí a vrchní okrovou, složenou z olovnaté běloby, žlutého okru a příměsi černě. Jako modrý pigment, bylo zjištěno indigo. Síla všech vrstev je stejná po 02-03 mm.
Vzhledem k vrstevnému systému a použitého pigmenty lze malby časově zařadit do pol.17. stol. t.zn. do doby vzniku svatostánku. Totéž se jedná i o malovanou výplň zadních dvířek svatostánku s motivem monstrance a hlavičkami puttů. Od pol.18. stol. byl tento pigment nahrazen pruskou modří, avšak v dekorativní malbě byl používán i v 19. stol. Malířsky jsou však malby poněkud retardované, pravděpodobně provedené místním malířem. Kvalitou jsou slabší než stříbrná, reliéfní, dekorativní a figurální výzdoba pláště sanktuáře.
Kalich s hostií – výplň zadních dvířek svatostánku, pol.17. stol.
jehličnaté dřevo, 41x58 cm, síla desky 0,8 cm, deska složená ze 3 částí 14,13,13 cm. Na zadní straně vyříznutá drážka podél obvodu v síle 1 cm.
Malba je pokryta silnou vrstvou zalakované nečistoty, s prostupujícími ztmavlými přemalbami v celé ploše obrazu. Levý horní roh je poškozen dřevokazným hmyzem, dřevo je v tomto místě rozrušené a prasklé v délce 5 cm. Barevná vrstva byla značně poškozena, zejména v dolní části obrazu v mracích, kde byla malba odpadaná podél let dřeva. Na mnoha místech odpadala barevná vrstva i s křídovým podkladem.
Dřevo desky vykazuje rovněž prohloubené plošky v letech dřeva, ve kterých je zachycen starý lak s vrstvou nečistoty. Povrch desky není zcela v rovině, na pravé straně jsou patrny vrypy ve hmotě dřeva a sukovité místo, původní malba však přechází přes tyto defekty. Zadní strana je překryta olejovou oranžovou barvou.
Nedestruktivní průzkum v UV světle potvrdil množství přemaleb v celé ploše obrazu. Hmota dřeva, zejména v místě viditelného napadení červotočem byla konzervována. Postupně byly snímány spolu se zalakovanou nečistotou i ztmavlé přemalby, které zakrývaly plošně odřenou malbu až na obnaženou křídovou vrstvu. Barevná vrstva byla zeslabená a narušená použitím starých, nevhodných rozpouštědel. Staré ztmavlé retuše zakrývaly i původní malbu v hloubkách let dřeva, kde zůstala stará zalakovaná nečistota., která tvořila ztmavlé skvrny. Podél obvodu desky je výrazný, nečistotou ztmavlý 1 cm široký pás, zasazený v drážce dvířek. Poškozený levý roh červotočem nebyl doplněn, neboť je tato část rovněž kryta rámem dvířek.
Po odstranění všech přemaleb a ztmavlého laku byly všechny defekty zatmeleny, a zaretušovány imitativním způsobem. Plošně sedřená malba byla lazurně zcelena. Závěrem byl obraz opatřen damarovým polomatným lakem.
Vnitřní otočný válec s malbou Vzkříšeného Krista, na opačné straně Monstrancí s monochromním výjevem Ukřižování
a vnitřní výplň vyzdobená zlacenými paprsky se zlaceným monogramem IHS obklopenými zlacenými hvězdami na modrém podkladě. 18. stol.
Obvod otočného válce asi 200 cm, je rozdělený na čtyři rovnoměrné části asi 50 cm širokými. Výška válce 75 cm.
Vnější strany s malbou Krista a Monstrance jsou mechanicky poškozeny zřejmě následkem vypadnutí válce z čepu, což mělo za následek odření malby až na plátno podél celého okruhu maleb.
Na obraze s monstrancí na pásce nápis LAUDETUR SS:SACRAMENTUM.
Vzkříšený Kristus a Monstrance jsou olejomalby na plátně, které byly na řadě míst uvolněny i s plátnem od dřevěného podkladu a tvořily vysoké puchýře. Malby byly rovněž plošně sedřeny i s bolusovým podkladem až na plátěnou podložku. Na mnoha místech byly patrny staré ztmavlé přemalby, zejména podél obvodu obrazů. Konce plátna byly místy roztřepeny. Na mnoha místech byly patrny defekty v podobě odpadané barevné vrstvy. Cca 10 cm pod okrajem obou maleb byla malba vydřena v pásu podél horního okraje. Zlacení na monstranci je provedeno na mixtion.
Nedestruktivní průzkum v UV světle upřesnil rozsah přemaleb v celé ploše obou obrazů, zejména podél okrajů. Malby byly pokryté zalakovanou nečistotou. V prvé řadě bylo nutno upevnit tvrdé puchýře plátěné podložky s malbou. Po sejmutí laku, ztmavlých přemaleb bylo zjištěno, že přemalby překrývaly plošně sedřená místa v lazurách maleb. Hlubší defekty byly vytmeleny v tónu bolusu, plošná sedření lazurně zcelena. Závěrem byly oba obrazy opatřeny damarovým lakem s voskem.
Vnitřní malovaná výplň se zlacenými hvězdami, paprsky obklopujícími monogram IHS – původně zakryt látkou.
75 x 50 cm, olejomalba na křídové vrstvě a zlacení na mixtion
Lazurní malba modrého podkladu byla výrazně poškozena, odpadlá od podkladu. Zlacení rovněž v pásech odpadané. Okraje byly ztmavlé, na horní a dolní části byla nerovnoměrně nanesena modrá lazura, pokrytá nerovnoměrným žlutohnědým lakem. Střední plocha a postranní části byly rovněž pokryty žlutým olejovým lakem. Horní a dolní část se skládala z několika dílů, z nichž střed je tvořen obdélnou dubovou destičkou, barevně odlišnou od okolí a seschlou, takže mezi dalšími částmi byla mezera 0,5 cm široká. V levé dolní části stěny je ukryta malá příhrádka, také s barevně tmavší modrou lazurou. Podél obvodů všech stěn, dolních a horních plochách, bylo množství drobných děr po hřebíčcích, neboť celý tento prostor býval překrýván látkou, zřejmě od doby poškozené malované výzdoby.
Ztmavlý lak byl zeslaben opatrně, aby se nepoškodilo zlacení na mixtion. Všechny defekty byly vytmeleny, stejně jako mezery mezi deskami v horní a dolní části. Zlacení bylo doplněno práškovým zlatem, modré pozadí zceleno v místech poškození. Podlaha i horní část byla barevně zcelena. Závěrečný polomatný lak.
Otočný válec je časově mladší než plášť bohatě zdobeného sanktuáře. Malby jsou provedeny na hrubém plátně a bolusovém podkladu červenohnědého tónu. Rovněž i malířské provedení vykazuje poměrně kvalitního umělce viz Vzkříšený Kristus, stejně jako malba Monstrance. Malby lze datovat kol. poloviny 18. stol. Přesnější dataci by bylo možné zjistit ze zpráv rekonstrukcí.
( pokud jsou zachovány.)
4.12.2008 Mgr. Radana Hamsíková, akad.mal. a rest,
Režim památky:
Cílem restaurátorských prací je navrácení celého barokního oltáře do Svaté chýše v klášteře, kde budou jistě klimatické podmínky s vyšší vlhkostí vzduchu. Z těchto důvodů je nutné, aby jednotlivé díly oltáře nebyly do doby, než budou instalovány na své původní místo, uskladněny ve vytápěných a suchých prostorách.
Povrch kovové výzdoby svatostánku je fixován lakem, a tudíž se nesmí přelešťovat. Usazený prach odstranit odsátím či šetrným oprášením. Nakapaný vosk lze z kovu odstranit například technickým benzínem.
Celkové pohledy - stav před restaurováním:
Svatostánek před demontáží stříbřeného a zlaceného opláštění.
Vnitřní malířská výzdoba svatostánku.
Celkový pohled na jeden z medailonů.
Detail prostupujících korozních produktů mědi přes zlacený a stříbřený povrch.
Po demontáži aplikací na dvířkách je patrné korozní poškození stříbřeného povrchu.
Demontované části kovových obkladů svatostánku. Jejich počet ještě nemáme, protože demontáž není dokončená, jisté však je, že jich bude opravdu hodně.
Zlatnice - konzervátorky Martina a Zuzana v průběhu demontáže kovového pláště svatostánku.
Pod jedním plechem byl přilepen papír se jmény pracovníků (galvanizér - Jan Hibš, kovotlačitel František Podzimek a stříbrník Emil Holý) podílejících se na restaurování v roce 1950.